Pamětní stříbrná mince v hodnotě 200 Kč
Autor akademický sochař Jiří Harcuba
-
Další informace o této minci
Dnem 25. května
2004nabývá účinnosti vyhláška č. 297/2004 Sb., kterou Česká národní
banka vydává do oběhu pamětní stříbrnou dvousetkorunu k 250. výročí
sestrojení bleskosvodu Prokopem Divišem. Dvousetkoruna je ražena ze slitiny
obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi a vydává se ve dvojím
provedení, v běžném a špičkovém (proof), které se liší povrchovou úpravou
a provedením hrany. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné
a reliéf je matován, hrana je hladká s vlysem "ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA
* Ag 0.900 * 13 g *". Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr
mince, kterou razila Bižuterie Česká mincovna, a.s., je 31 mm, hmotnost 13
g a síla je 2,3 mm. Obdobně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto
mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je
povolena odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1 %.
Na lícní straně dvousetkoruny je Divišův bleskosvod, ztvárněný podle
dobové rytiny představující jeho první autentické zobrazení. Při spodním,
levém a horním okraji mince bleskosvod zčásti zakrývá neuzavřený opis
s názvem státu "ČESKÁ REPUBLIKA". V pravé spodní části lícní
strany je ve dvou řádcích umístěno označení nominální hodnoty mince
se zkratkou peněžní jednotky "200 Kč" a pod ním je značka
mincovny, která dvousetkorunu razila. Na rubu mince je portrét Prokopa Diviše,
, který je při okrajích rovněž zčásti zakryt opisem s textem
"BLESKOSVOD PROKOPA DIVIŠE 1754-2004". Autorem výtvarného návrhu
dvousetkoruny je akademický sochař Jiří Harcuba, jehož iniciála
"H", je zakomponována do opisu před letopočty při pravém okraji
mince.
Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového
formátu, zhotovená na polokartónu žlutohnědé barvy. Mince je vyobrazena
stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je
dvojjazyčný v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je
společná.
Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového
formátu, zhotovená na polokartónu žlutohnědé barvy. Mince je vyobrazena
stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je
dvojjazyčný v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je
společná.
Prokop Diviš
(vl. jménem Václav Divíšek, 1. 8. 1698 - 21. 12. 1765)
Prokop
Diviš pocházel z chudé rodiny.Vzdělání, které by pro výjimečně
nadaného chlapce jinak bylo nedosažitelné, mu umožnila získat kněžská
dráha. Po studiích byl vysvěcen knězem, roku 1729 byl jmenován profesorem
filosofie a později i profesorem teologie. Kromě kněžského povolání se
věnoval pedagogické činnosti, učil filosofii v klášteře Louka. Výuka
zahrnovala také přírodní vědy. Zabýval se studiem fyziky a prováděl četné
experimenty. První praktické výsledky přinesly pokusy s čerpáním vody.
Vymyslel stroj, který čerpal vodu ze studně a vytlačil ji do výše 60
metrů. V roce 1742 vybudoval vodovod v Louce a o dva roky později v Příměticích.
Sestrojil také hudební nástroj "Denis d'or" (zlatý Diviš), který
napodoboval zvuky strunných a dechových nástrojů a údajně i lidský
hlas.
Kolem roku 1748 začal provádět výzkumy v oblasti elektřiny, zkonstruoval
třecí elektriku nazvanou "elektrum". Pokusy s elektřinou rozlišoval
na zábavné, zajímavé a prospěšné. Mimo jiné studoval vliv elektřiny
na rostliny a pokoušel se i o léčení nemocných elektrizací. Práce se mu
dařila a tak předváděl pokusy badatelům a přiváděl k úžasu učené
společnosti. Díky svému věhlasu byl pozván do Vídně ke dvoru, aby své
umění demonstroval před císařským párem, Marií Terezií a Františkem
Lotrinským.
Studium atmosférické elektřiny dovedlo P. Diviše ke stavbě bleskosvodu,
, který vztyčil 15. června 1754 na přímětické faře u Znojma. "Machina
meteorologica" (stroj povětrnostní), jak jej autor nazval, měl vysávat
elektřinu z atmosféry soustavou 400 kovových hrotů a svádět ji do země.
Bleskosvod byl připevněn na patnáctimetrovém stožáru. Roku 1759 bylo na
Znojemsku velké sucho a kraj byl postižen neúrodou. Obyvatelé Přímětic
a okolí to přičítali působení "povětrnostní mašiny" a požadovali
její odstranění. Když na jaře příštího roku nepřišly deště, byl
bleskosvod sedláky stržen. Rok 1760 byl však deštivý, což přimělo
osadníky k nové žádosti, aby Diviš svůj stroj opět postavil. Druhý přístroj
stejné konstrukce byl vztyčen následujícího roku na věži přímětického
kostela.
Diviš patřil mezi první učence, kteří dokázali využít pokusů s elektřinou
k prospěšným účelům. Přispěl k využití elektřiny k terapeutickým
účelům a svým hromosvodem k ochraně před elektrickým výbojem mezi
oblaky a zemí.
Prameny
:
ČNB,
sekce peněžní a platebního styku
Text a obrázky připravilo Národní technické muzeum Praha.
Z naší nabídky vybíráme:
